Hlubinná terapie
Analytická psychologie
Carla Gustava Junga

V psychoterapii existuje více různých přístupů a směrů. Mezi ty nejznámější patří kognitivně-behaviorální terapie, gestalt terapie, terapie zaměřená na člověka, logoterapie, psychodynamika a další. Každý směr je založen na své vlastní teorii, výzkumech, technikách, mají jiný průběh a řešení problémů, ale všechny fungují na podobných principech a mají podobné cíle – pomoci lidem k optimálnímu fungování v životě.
Můj přístup v terapii je založen na analytické psychologii Carla G. Junga, jinak nazývané jungovská psychoterapie. Je to hloubkově orientovaný psychodynamický směr, což znamená, že v tomto přístupu mají symptomy a obtíže svůj nevědomý či neuvědomovaný význam, jehož kořeny často sahají k zážitkům a povaze vztahů v dětství. Zohledňuje tedy vlivy nevědomí a využívá sílu terapeutického vztahu.
Podle Junga se naše psychika dělí na vědomí a nevědomí, přičemž každá část má své funkce, obsahy a procesy. Naše nevědomí je všechno, co si právě neuvědomujeme, a tvoří podstatnou část psychiky. Můžeme to přirovnat k ledovci, jehož vrchol vidíme nad vodou (vědomí), ale většina ledovce je pod hladinou (nevědomí) a nevíme, jak velký skutečně je a co všechno se tam skrývá.
Teoretický základ analytické psychologie je postaven na konceptech jako individuální a kolektivní nevědomí, archetypy, komplexy, bytostné já, persona a stín. Při práci v tomto terapeutickém přístupu se využívá také interpretace symbolů, ať už v představách, aktivní imaginaci nebo ve snech.
Cílem jungovské terapie je pomoci ke zvědomění a integraci nevědomých procesů psychiky, zmírnit napětí vnitřních konfliktů, oslabit komplexy a zbavit se neuróz. Záměrem je také podpořit a vést proces individuace, při kterém se člověk stává sám sebou a naplňuje svůj potenciál v životě.
Základy terapie
Bezpečný prostor se vytváří postupně s budováním důvěry a nastavováním si hranic v terapii. Závisí na povaze terapeutického vztahu, kde je zapotřebí, aby se klient necítil být nijak hodnocen a posuzován. Cítit se bezpečně v terapeutickém prostředí umožňuje klientovi se naplno otevřít, odhalit své nitro a tak využít terapii na maximum.
Bezpečné prostředí
V terapii je důležitý právě vztah mezi klientem a terapeutem. Je to velmi specifický a nepřirozený vztah, protože v normálním životě by nevznikl, ale v terapii je klíčovým aspektem, který nenahradí čtení knih, sledování videí ani chatování s AI. Kvalita tohoto vztahu často určuje efektivitu terapie a pokrok klienta v dosažení požadovaných změn.
Terapeutický vztah
Terapeutické sezení umožňuje prožít tzv. emocionální korektivní zkušenost, což znamená, že se klient v určité situaci setká s pozitivní zkušeností, která nahrazuje a léčí negativní či traumatické zážitky z minulosti. Klient tak může zažít pocit důvěry, přijetí, podpory nebo porozumění v situacích, kde v minulosti prožíval odmítnutí a nepochopení.
Korektivní zkušenost
Kromě zážitků terapie nabízí také nové poznatky, vědomosti a vhledy. Klient si může uvědomit nové souvislosti, zjistit příčiny a naučit se, jak s nimi dále pracovat. Ale znalost teorie nestačí, a to, co se klient dozví v terapii, je potřeba integrovat do života, prožít nové poznatky v každodenní realitě, dívat se na věci z nového úhlu pohledu a pracovat na sobě i mimo setkání s terapeutem.